Jako už poslední koncert LeMaJa a jejich hostů i čtvrtý květnový večer v kladenském Ateliéru sliboval parádní zábavu. Na Kladno přijeli umělkyně a umělci z Prahy. Přijeli i odjinud, ale to nevypadá tak důležitě. Holky z LeMaJa si tentokrát pozvaly parádní hudební duo Terezy Staňkové a Aničky Würtherlové, které předvedly krásné šansony a piano. V příjemném prostředí dekorovaném fotografiemi, které pan Pergl „našel pod postelí“ to bylo fakt super.

Moderování zvládal s bravurou sobě vlastní Milan Iléš, takže jsme se od něj dozvěděli spoustu věcí o vystupujících umělcích i dalších, zásadních věcech. Milan perfektně moderoval večer a mezi hudebními bloky pobavil svou improvizovanou básní na náhodně zadaná slova. Dokonce i letošní maturitně kritické slovo „metonymie“ (či jak se to píše) se mu do básně vlezlo. Když tak o tom přemýšlím, jsem rád, že mám maturitu dávno za sebou, protože význam, natož praktický smysl, takovýchto výrazů jsem netušil tehdy, natož teď. Praktickým poskusem cca dvaceti let se ukazuje, že to není život ohrožující vada, tak jsem v klidu.

Konec maturitního okénka. Hlavní částí večera byl zpěv. Všechna děvčata zpívala a hrála, jedna báseň. Vlastně píseň. Holky z LeMaJa předvedly postupně rostoucí repertoár a rozhicovaly publikum, aby mohly do sálu vletět texty, hudba, zpěv i výraz They a Aničky. Takže už vím, že They zpěv jsou emoce destilované na 80%, krásné autorské melodie i texty. Dozvěděl jsem se také, že Thea je kus, má specifické koníčky (není to sběr známek) a spolu s Aničkou dokáží ve dvou zahrát skladbu pro pětičlennou kapelu.