Tak jsem se zase letos sjel začátkem července do Lomnice na LSD. Lomnice je malé městečko přes dva kopce a jeden potok na sever od Tišnova. Byl jsem tu už potřetí, což je vzhledem k tomu, že tu nemám ani příbuzné, podnikání ani jiný geopolitický zájem docela výkon. Tedy, jak tak počítám, třetí návštěva za patnáct let zase takový výkon není.

Navíc první ze započtených návštěv ani tak moc nebyla návštěva, spíš jenom průjezd Lomnicí k severu a druhý den k jihu. Aspoň tolik jsem dodatečně usoudil z map a vyprávění ostatních. Přijeli jsme kamarádovi na svatbu a tato akce patří k nemnoha příležitostem, kdy jsem se ožral jako … no a moc si nepamatuji. Radši.

Shodou náhod deset let poté, začala Jana jezdit do Lomnice zpívat na letní sborovou dílnu a tak jsme se do tohoto kraje podívali podruhé s dětmi, když jsme jeli jako doprovod. Být rodinným doprovodem zpěváka-účastníka dílny s sebou nese spoustu príma povinností. Hlavní  je to, že doprovod nemá zpěváka rušit, bydlení si musí sehnat někde úplně jinde, v žádné z hospod mu nedají nic k jídlu a ani hovorům o gé-dva a fismaj jsem moc nerozuměl. Ale aspoň jsme se potkávali večer na pivu.

Mezi večerními pivy jsem tahal děti, psa, foťák po místní krajině a výletovali jsme. Z letmého geografického průzkumu okolí už vím, že když vylezete na kopec mohou z něj být krásné výhledy. Když. Když nechcípnete cestou horkem (v červenci běžné), vyčerpáním (kopce jsou tu opravdu kopcovité) a když není onen vrchol zarostlý hustým lesem.

V jednom hustém lese jsme takhle našli vrcholový bod vyhlídkové stezky Járy Cimrmana. Konkrétně z něj bylo vidět úplné prd. Letos jsem plně docenil i cimrmanovskou kvalitu první zastávky-plastiky na hlavním náměstí. Umístit plastiku na trávník, který je ze tří stran zakrytý různými vývěskami a ze čtvrté ho rámuje  parkoviště byla asi krutá pomsta umělci. Taky je na ní prd vidět.

Letos jsem přijel už sám, bez dětí, bez psa jako psychická podpora zpěvačky vystresované náročností not. Chtěl jsem se podívat na páteční koncert přizvaných umělců až z Prahy.To je pitomost, chvátat z Prahy do Lomnice na pražskou skupinu. Nadto jízda po staveništi je hospodárná, ale rozhodně ne rychlá. Přijel jsem dost uhnaný přesně k začátku koncertu i bouřky, která open-air koncert na náměstí rozehnala. To se ukázalo jako výhoda, protože jsme mohli jít dřív na večeři, kterou jsem po příjezdu nestihl.

A zatímco v sobotu zpěváci pilovali poslední kousky svých tónů, já jsem dělal mobilní jednotku pro zásobování květinami a pak jsem se plazil po Lomnici i okolí a fotil. Jo, jasně, taky jsem plnil roli té psychické podpory. Nerušil jsem zpěváky, v žádné hospodě jsem nedostal nic k jídlu, stále jsem nechápal řeči o gé-dva atd. Až když Jana dozpívala a slezla z pódia dali jsme si víno bylo po stresu.

Související