Začaly letní prázdniny, děti jsou doma. I když stav, kdy děti nemají co dělat už trvá, s ohledem na uzavření klasifikace hnedle počátkem června, nějakou dobu, snažila se škola do minulého pátku alespoň zachovat zdání, že děti co dělat mají. A tohle zdání je teď bez náhrady pryč. Až do září, spíš října.
Pryč je i žena, i když ta jenom do neděle. Odjela kamsi na Moravu věnovat se intenzivně zpěvu sólovému i sborovému, čímž jsem zůstal doma sám jako strážce domu, dvou puberťáků, koček, psa a kytek k zalévání.
Žena není doma, chlapi mají pré. Beru to zodpovědně, včera, a vlastně i dnes jsem zapomněl nakoupit. Tedy včera jsem nezapomněl, ale v Albertu to bylo jako po náletu sarančat. Takže kdybych na to zapomněl, jediný rozdíl by byl v ušetřeném času. Dnes jsem čas ušetřil rovnou a na nákup jsem ani nejel.
Zato jsem vytáhl Šárku na zcela bezpečný výlet s foťáky do nedaleké opuštěné vodárny. Jezdím kolem ní domů a fascinuje mne děravá střecha, neexistující okna a tak nějak vůbec zubu času podléhající zdivo. Prostě mne napadlo, že je tak nejvyšší čas si to tam ještě nafotit. Než spadne docela.
Z výše uvedeného textu je už asi zcela jasné, že jsem zodpovědný, pečlivý a opatrný tatík, který se stará o ničím nenarušené zdraví i zdravý vývoj svých dětí. Výlet do rozpadlé barabizny tomu naprosto odpovídá. V oné barabizně jsme si dávali bacha, abychom nezahučeli do dolů díry mezi trámy, aby trámy z vyšší etáže nezahučely dolů na naše ctěné hlavy, abychom se o nic neškrábli a nevykoupali se v četných nádržích a šachtách, ve kterých voda jasně demonstrovala, že se fakt jednalo o vodárnu. A kdo ví, co v té vodě bydlelo za příšery.
Ve zdraví a pohodě jsme zvládli samoprohlídku celého objektu i jeho okolí. Docela překvapivě bez doupat bezdomovců a feťáků. Nebezpečí se nám vyhnulo a celá dle dnešní měřítek ultrariziková akce dobře dopadla. V podvečer jsem vyzvedával smrtelně bledé dítě v Kladně u Centrálu – dala si u hygienikem prověřeného fastfoodu ňamku a udělalo se jí z ní blbě. Tak to mi říkejte, že jsou moderní nákupáky bezpečnější, než staré vodárny.
Jo fotky z vodárny jsou v galerii níže – to pro úplnost. A jdu dát péct chleba, aby bylo zítra něco k snídani.
