O tom, že v hospodářském dvoře Buštěhradského zámku je stará sýpka jsem nevěděl ani ň – a to jsem hodně let kolem drncával autobusem do Prahy a měl jsem tak kopu času koukat kolem sebe. No neviděl, nevěděl ale nakonec jsem se o tom dozvěděl díky rodinnému plánovacímu kalendáři, kde stálo, že Jana bude s LeMaJa zpívat na Sýpce. Inu tak. Důležité věci se ke mně vždy dostanou, že. Žena mi je řekne a je už jen moje (ne)štěstí, jak s nimi naložím.

Sýpka je veliký barák. V tom baráku je dole velice útulná vinárna s klenutými stropy. Jojo, vinárna se mi moc líbila, tím spíš, že jsem nejel vlastním vozem, ale vezl jsem se jako pán. No mám pocit, že se – aspoň ti vážení – pánové nebinkají hlavou o strop a bokem o dětskou sedačku, ale vezl jsem se, nemusel jsem řídit a mohl jsem se tak v klidu napít dobrého vína.

V přestávce koncertu mne koordinovaný úprk bratrů Perglových nalákal na výstavu, která tam někde měla být a tak jsem, naprosto nečekaně, vylezl o patro výš a tam je ta Sýpka. Původní prostory sýpky, mírně zdevastované vandaly, dávají majitelé objektu dohromady a vzniká tam velmi pěkný prostor na výstavy, projekce a jiné aktivity. Takže to jsem docela čučel.

No a koncert holek o patro níž byl taky super. V pohodlném prostředí klenutých oblouků na velmi pestré směsici židlí, křesílek a gaučíků sedělo hodně místních posluchačů. A určitě nebyli zklamání sborovými i sólovými vystoupeními zpěvaček. Asi nejlepší bylo, že po koncertu se posluchači nerozeběhli domů, ale krásně jsme si ještě popovídali.

Co bych psal dál. Bylo to celé pěkné. Fotek moc nemám, protože jsem zvučil. A taky pil to dobré víno….

… ale nějaké ty fotky se povedly. Ono se vždycky něco povede. Hlavní je nepustit foťák na zem.